Zj 5 - 6 - otevřený svitek a hrůzy šesti pečetí

Dostáváme se k dalšímu nebeskému výjevu, který je těžké interpretovat. U nebeského trůnu, kde sedí Hospodin, Jan ve vytržení spatří svitek, který je popsaný z obou stran. V dobách apod. Jana bylo zvykem, že právní dokumenty dosvědčovalo šest nebo sedm svědků. Pravost každého svědka se dosvědčovala pečetí, která nesla znak dotyčného. Dnes bychom řekli razítko dotyčného. Pokud někdo chtěl svitek otevřít, musel mít povolení tak učinit. Existuje řada výkladů, co svitek ve Zjevení popsaný může znamenat, nicméně to co čteme ve Zj., kopíruje proroka Ezechiele: Ez 2, 9 – 10: Promluvíš k nim má slova, ať poslechnou nebo ne; jsou to vzpurníci. 8 Ty, lidský synu, slyš, co já k tobě mluvím. Nebuď vzpurný jako ten vzpurný dům. Rozevři ústa a sněz, co ti dávám." 9 Tu jsem viděl, že je ke mně vztažena ruka, a hle, v ní knižní svitek. 10 Rozvinul jej přede mnou a byl popsán na vnitřní i vnější straně; byly na něm napsány žalozpěvy, lkání a bědování.

Skutečně v dalších kapitolách budeme číst o „bědováních“ a myslím, že zde není třeba spekulovat, zda obsah svitku obsahuje soupis knih Bible nebo knihu života nebo něco dalšího. Než se dostaneme k pečetím, všimněme si, že není, kdo by svitek otevřel. Není nikdo kompetentní, kdo by k tomu měl „povolení“. Až do té chvíle, než přichází od Božího trůnu Beránek obětovaný, z pokolení Juda – tedy Ježíš. Jemu je zde dávána stejná pocta, jako Bohu. Opět nebeské bytosti padají na kolena a jako Bohu se mu klaní. Zde vidíme důraz na Ježíšovo božství. Vidíme dva obrazy – ten, před kterým padá celé nebe a zároveň o kterém je řečeno, že je Beránek. Kdo vládne a kdo se obětuje. V našem myšlení se toto vylučuje. Vládci vládnou a mají tendenci svoji moc využít pro sebe, nebo spíše zneužít. Ne tak Kristus. Ukazuje nám jiný příklad, který by se dal shrnout slovy k vedení službou… když se začteme do chvalozpěvu, potom je zde zdánlivý protimluv – ty máš moc otevřít svitek… protože… jsi byl zabit. Čekali bychom, že zde bude něco ve smyslu, jsi hoden otevřít svitek, protože jsi zabil, zvítězil, ponížil, dal najevo svoji moc. Ve Fil čteme: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8 se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. 9 Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, 10 aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - 11 a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Když čtu tato slova o PJK říkám si, jak moc mi záleží na tom, jak působím na druhé, jak moc mě druzí berou, zda se mohu opřít o svoji pověst. Svět nám říká, že pokud „chceš otevřít svitek“ tedy pokud chceš vykonat něco důležitého, musíš být silný, musíš být lepší než druzí, musíš lpět na svých právech a schopnostech. Slabost se prostě nenosí. Kristus nám ukazuje jiný příklad. Na svých „výsadách“, „schopnostech“ nelpěl, snížil sám sebe, protože věděl, že je bezpečný v Bohu a že ani slabost a ponížení ho nemůže oddělit od Boží lásky a péče.

Kolem trůnu je 24 starců – podobně jako v minulé kapitole, zde ovšem nehází na zem symboly své moci, tedy koruny, ale drží harfy a misky, kde je kadidlo, které symbolizuje modlitby svatých. Jedná se o obraz ze svatyně svatých: Ex 30 „Z akáciového dřeva zhotovíš také oltář k pálení kadidla. ² Ať je čtvercový, loket na délku a loket na šířku; na výšku ať má dva lokte  a ať z něj vystupují rohy. ³ Obložíš jej čistým zlatem: jeho vršek, jeho stěny kolem dokola i jeho rohy. Po jeho obvodu uděláš zlatý věnec. V pozemské svatyni svatých měli kněží pálit kadidlo, což symbolizovalo modlitby. V nebeské svatyni opět vidíme tento symbol. Zjevení zde neřeší, jaký vliv měli modlitby svatých na děj zde popisovaný, zda šlo o přímluvy či díky. Důležité je, že se svatí modlí a že jejich a tedy i naše modlitby mají svoje klíčové místo v duchovním světě. Zároveň křesťané, církev, která se nemodlí, není zdravá. Zajisté ale část modliteb je chvála, protože v 5. kapitole Zjevení je nejdelší chvála, která zde vypadá jako některé hudební skladby, které jsou postaveny na tom, že rozvíjejí jednoduchou základní melodii. Z počátku melodii zahraje jen jeden nástroj, a i člověk, který na nic nehraje, melodii vybrnká na klavíru jedním prstem. Všichni známe motiv Bachovy Tokáty a fugy, Beethovenovy Ódy na radost, nebo Smetanovy Vltavy. Jenže na konci symfonie hrají desítky nástrojů monumentální finále, které rozvíjí jednoduchý motiv na počátku. Podobné je to zde – již ve Zj 4, 11 jsou první tóny, ty se zde nabalují a najednou desetitisíce, kteří volají nebo zpívají v. 12 – 14. Když všechno vrcholí, zazní obrovské amen – vv. 14. Je příznačné, že tato dlouhá chvála je na počest Beránka – Krista. Chápu to tak, že v těchto obrazech je skryto poslání církve a křesťanů – být zde na této zemi Bohu ke cti a k chvále. Přesně zde by mohla kniha Zjevení končit. Jenže pokračuje a to nepříliš hezkými výjevy. Obvykle se kap. 6 nazývá hrůzy šesti pečetí. Jisté je, že se děj přenáší na zem. Čteme o velikém trápení, které nastane na zemi. Tyto obrazy nejsou v Bibli poprvé, našli bychom jich až nápadně mnoho a celé dějiny církve lidé různé události vztahovali ke zde popsaným hrůzám:

Sof 1,15 Onen den bude dnem prchlivosti, dnem soužení a tísně, dnem ničení a zkázy, dnem tmy a temnot, dnem oblaku a mrákoty, 16 dnem polnice a válečného ryku nad opevněnými městy, nad vyvýšenými cimbuřími.17 Sešlu na lidi soužení a budou tápat jako slepci, neboť zhřešili proti Hospodinu; jejich krev bude odklizena jako prach, jejich vnitřnosti jako mrva.

Mt 24, 21 Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude. 22 A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou tyto dny zkráceny.

Zde se jen velmi krátce zastavím nad několika pohledy, které souvisí se Zjevením, které by stály za hlubší studium, nicméně kázání má za cíl něco jiného než výklad jednotlivých symbolů, vykladačských škol či názorů. Jedná se o dobu vytržení církve a s tím související dobu velkého trápení a utrpení. Otázka je, kdy tato doba nastane a s ní související vytržení církve.

-          Ježíš přijde ještě před obdobím "velkého soužení" - nejprve vytržení, potom dojde k soužení těch, kteří tu zůstanou, pak viditelný příchod Ježíše, království.

-          Ježíš přijde až po období soužení, s vytržením se nepočítá. Všichni přijdou obdobím soužení, Pán přijde až po tom. 

-          Ježíš při probíhajícím soužení, soužení začne, probíhá, přijde Pán Ježíš, je vytržení, zbytek soužení "doběhne" bez církve.

Osobně nevím… Když čteme ev. Matouše potom se dozvídáme o velkém soužení, které jakoby měli zakusit i ti, „kdo jsou jeho“ (viz. přečtený text z Mt 24). V knize Tesalonickým čteme o vytržení a zde se píše, že si lidé budou říkat pokoj, pokoj, nic nehrozí…  O tom ale nechci teď hovořit. Chci na tomto textu ukázat jiné věci.

Všimněme si, že v okamžiku, kdy jsme si řekli, že Zjevení by mohlo končit, začíná boj, trápení, zápas. Možná jsme to zažili i mnozí z nás, že v okamžiku, kdy se člověk přibližuje k Bohu, kdy prožívá krásné chvíle, přichází zápas. Stejné platí i o církvi. Když se zdá, že vše konečně funguje, že se život podařilo „vyladit“, přijde další výzva, další překážka, další problém... Někdy dokonce ani krásné chvíle nepřichází…a život je občas jen zápas. Člověk bych chtěl být v pomyslném nebeském orchestru a chválit Boha, nebo prostě jen mít klid, ale ono to ne a ne přijít. Toto bude na několik kapitol realita této knihy. Mnozí lidé si kladou otázku, kde je Bůh když to bolí? Možná i proto se nám nechce věřit, že by popsané kapitoly měli být psány i pro církev. Ta už bude přece s Kristem! Jenže církev a věřící podobné věci prožívali mnohokrát. Navíc do knihy Zjevení se klidně mohlo promítat i to, co Jan zažil. Ve Zj 1, 9 se Jan představuje jako „spoluúčastník soužení, jako ten, kdo se pro svědectví ocitl na ostrově Patmos“. Jan sám je vystaven soužení a to i přes to, že patří Kristu. Prostě utrpení se z evangelií ale ani z našeho života nedá vyloučit. Dokonce je někdy utrpení jakousi odměnou za naši věrnost… Navíc ať se zde popisuje Janova přítomnost, tedy pronásledování první církve, nebo dějiny církve a světa, nebo budoucnost, tedy doba pronásledování, pointa je stejná a tou je trápení a boj.

První pečeť - bílá barva koně symbolizuje vítězství a triumf (takto vypadali vítězní vojevůdcové říše římské). Zároveň čteme v Mt 24, 4-5, 11 a 23-26, dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl, vyjdou falešní proroci, svedou mnohé. Postava má lučiště - v Ef 6,16 je řeč o šípech od ďábla.

Druhá pečeť - kůň rudé barvy a to co dělá jezdec, symbolizuje války – viz. Mt 24, 6 - 7. Navíc rudá barva symbolizuje krveprolití.

Třetí pečeť – kůň a to co dělá jezdec, symbolizuje hlad. Váhy, které jezdec nese, ukazují na pečlivé odměřování potravy. Denár byl za Ježíše denní mzda, za cenu, která je zde popisována, se dala koupit desetina denního přídělu potravin.

Čtvrtá pečeť ukazuje na smrt ve válce, hlad a šelmami. Dokonce čteme, že bude vyhubena čtvrtina země…

Zde vidíme čtyři způsoby, jak satan ničí člověka – je to falešné učení a náboženství, které se ale tváří velmi upřímně, přátelsky a hezky. Je to křesťanství bez Krista. Dále se jedná o rozbroje, nenávist, hádky i války. Nemusíme se ale zabíjet, stačí nenávist. Sami víme, kolik nenávisti je kolem nás bez toho, aby promlouvaly zbraně. Dále se jedná o materiální nedostatek i o strach z nedostatku. I toto nás může velmi přimáčknout ke zdi. Další pečeť symbolizuje smrt způsobenou někým jiným. Tedy smrt násilnou.

Najednou je zde střih a děj se přenáší do nebe. Neslyšíme ale nebeskou chválu, jako tomu bylo doposud, ale ti, kteří zemřeli pro Boží slovo a pro svědectví. Tedy nikoli ti, kdo hřešili a žili zhýrale, ale Boží lid. Tito se ptají podobně, jako se ptali mnozí před nimi – kde je na světě nějaká spravedlnost? Kdy budeš Bože soudit? Nezapomněl jsi na nás, nezapomněl jsi na svět? Jak dlouho tady bude ten zlý s tím, co jsme před chvíli viděli, mít prostor? Nemyslím si, že se jedná o pomstychtivost, ale o zcela obyčejnou a normální a správnou touhu po spravedlnosti. O podobnou emoci, jako když se dozvídáme, že exekutor zabavil kvůli špatně vyplněné složence nějaké babičce důchod, že někdo ublížil dítěti, že se dobře vede nejrůznějším zločincům. Není nám to jedno, a chceme, aby byla zjednána náhrada a spravedlnost. Odpověď, kterou zde čteme, zní – spravedlnost bude zjednána, ale ne hned. Někdy nevěřící říkají, že křesťanství je výkřikem lidí, kteří se nemohou dovolat spravedlnosti. Nositel Nobelovy ceny C. Milosz k tomu ale napsal: „Skutečným opiem lidstva je víra, že po smrti je nicota – je to nesmírně konejšivá myšlenka, že za své zrady, chamtivost, zbabělost a vraždy nebudeme souzeni.“ Texty ve Zjevení jsou nepříjemné pro mnohé tím, že ukazují na to, že spravedlnost nakonec prosazena bude…  Proto, je pro ně je ateismus jistým opiem, které uklidňuje myšlenkou „nic po smrti nebude“.

Poté přichází šestá pečeť, po jejímž rozlomení vidíme nebeské úkazy v podobě katastrof. Podobná slova pronesl Petr o Letnicích: Sk 3, 17 – 21: 17 'A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. 18 I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat. 19 A učiním divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň a oblaka dýmu. 20 Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný; 21 a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.'

V duchu těchto textů hovoří Ježíš: Lk 23, 28 – 30: 28 Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a svými dětmi; 29 hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: 'Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!' 30 Tehdy 'řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přiryjte nás!'

„Problém“ je v tom, že to co říká Petr, se dá vztáhnout k Letnicím – sám Petr říká „děje se“, to co říká Ježíš, se dá vztáhnout ke zničení Jeruzaléma, které nastalo pár let po Ježíšově smrti. Jde o to, že některé proroctví se naplnili vícekrát a tedy nemůžeme dost dobře říci, tak to se nás už netýká. Všimněme si, že při rozlomení této pečetě jsou většinou jmenováni lidé, kteří mají vliv a moc a kteří se někde skryli. Zároveň se jedná o ty, kteří přežili první popisované pohromy, protože se někde ukryli – což tak bývá. Pohromám většinou uniknou ti, kdo mají nejlepší zabezpečení, možnosti a vliv. Tito se chovají podobně jako Jonáš když prchá před Bohem – chtějí se před Bohem skrýt. Jenže ono to nejde.

K čemu nás tyto nesnadné texty vedou? Většinou nás vedou k tomu, abychom je nečetli. Nečteme je nejen proto, že se zdají nesrozumitelné, ale možná i proto, že je v nich dost tvrdých scén, které nám nesedí k pojetí Boha, jako milujícího otce, který něco podobného přece nemůže dopustit. Zároveň se nečte dobře, že by něco podobného mohlo postihnout i nás. Písmo nás těmito texty nevede k výzvě, bojte se, tak jako rodiče nevedou děti skrze varování k tomu, aby se z nich stali neurotici. Rodiče vedou děti varováním k tomu, aby předešli problémům tím, že budou rodiče poslouchat. Tyto texty nás vedou nejen k poslušnosti Kristu, ale k tomu, abychom byli připraveni. V Písmu čteme, že den Páně přijde jako zloděj v noci. Je-li to tak potom jedna možnost je, spekulovat kdy to bude, druhá potom být připraven. Jakkoli věříme, že je to PB, který vládne vesmíru a světu, zároveň existuje realita zlých sil, které nějak na tomto světě působí a které budou působit. Pro liberální Evropany to zní jak sci-fi, pro většinu světa je to něco zcela jasného. Pro nás zde ale zní jistota – nemusíme se těchto sil bát a to nikoli proto, že je jako mnoho lidí kolem nás popřeme nebo prostě vytěsníme, ale tak, že se otevřeme tomu, kdo zvítězil a kdo nakonec zvítězí i v kosmické bitvě, kterou probíráme…

Závěr a otázky k meditaci: Kým je pro tebe Ježíš? Je pro tebe beránkem, který zemřel za tvoje hříchy a zároveň tím, kdo tě vede? V textu jsme četli o modlitbách svatých… co naše, tvoje modlitby? Co je v současnosti pro tebe pomyslnou „rozevřenou pečetí“ a jak se s ní vyrovnáváš?