Církev a misie - Pavel na Aeropagu

15 Ti, kteří Pavla doprovázeli, šli s ním až do Athén a odtud se vrátili s jeho vzkazem, aby k němu Silas a Timoteus co nejdříve přišli.16 Zatím na ně Pavel v Athénách čekal; když shledal, kolik modlářství je v tom městě, velmi ho to znepokojovalo.17 Proto mluvil v synagóze se židy a s pohany, kteří uvěřili v jediného Boha; a každý den hovořil i na náměstí s lidmi, kteří tam právě byli. 18 Rozmlouvali s ním i někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni se ptali: "Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat?" Druzí říkali: "Zdá se, že nás chce získat pro cizí božstva." Tak soudili, protože Pavel kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání. 19 Pak ho vzali s sebou, dovedli na Areopag a tam mu položili otázku: "Rádi bychom se dověděli, jaké je to tvé nové učení, které šíříš. 20 Vždyť to, co nám vykládáš, zní velice podivně. Chceme se tedy dovědět, co to je." 21 Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývají, ničemu totiž nevěnují tolik času jako tomu, že vykládají a poslouchají něco nového.22 Pavel se tedy postavil doprostřed shromáždění na Areopagu a promluvil: "Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví. 23 Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: 'Neznámému bohu'. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji:24 Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli,25 ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní26 On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel.27 Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko.28 'Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme', jak to říkají i někteří z vašich básníků: 'Vždyť jsme jeho děti.'29 Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem.30 Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu.31 Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých."32 Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: "Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy."33 A tak Pavel od nich odešel.34 Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní. Sk 17, 15 - 34

Kde Dionýzios (možná) bydlel

Když stoupáte směrem na vrchol Akropole, kde je slavný Parthenon – chrám zasvěcený bohyni Athéně, tak asi 200 metrů pod ním je areopag, tedy místo, kde údajně kázal Pavel své kázání. Celý text Sk 17 je zde připevněn ke skála a vyryt do jakéhosi kovu. V době Pavla Athény i pod římskou nadvládou vypadaly krásně. Řecký autor Xenofón napsal, že Athény jsou „jeden velký oltář, jedno velké obětiště“. Jakýsi římský satirik nepsal že „Athénách spíše nejdete boha než člověka“. Pavlovo konstatování o „bozích“ bylo tedy zcela oprávněné. Když se šlo na Akropolis, na jejímž vrcholu stála zlatá socha bohyně Athény, která prý byla při hezkém počasí vidět v moře z dálky až 60 km, pak šel kolem desítek krásných soch řeckých bohů, kteří byly patrony různých oblastí lidského života.  

Jaký člověk Dionýzius (možná) byl

Když Pavel přichází do Athén, jednoho z center tehdejší vzdělanosti, jde na aeropag, kde se kolem něj shromáždí dav lidí. Proč se lidé shromáždili kolem Pavla? Buď zde jako na „oficiálním prostoru“ mohla být posuzována oprávněnost Pavlova zvěstování, nebo se prostě kolem Pavla nakupili lidé a diskutovali s ním. Jisté ale je, že areopag bylo malé místo, zhruba jako třetina velkého sálu. Obyčejně tento text vykládáme díky brilantní Pavlově argumentaci, jako výborný přiklad jak vést diskusi. I k tomu se dostaneme, ale nejdříve se podívejme na toho, o kom má být dnes řeč – na jednoho z Pavlových posluchačů. Problém je v tom, že se o něm dozvídáme pouze jeho jméno. Nevíme nic o jeho rodině, pozadí ani ničem jiném. Přesto se pokusme vystopovat alespoň něco. Podle jména pocházel z řeckého prostředí. Byl „z areopagu“ – jeho příjmení nám ukazuje na to, že působil jako jeden z členů tzv. rady starších. Tedy patřil k řecké aristokracii. Jednalo se o muže vznešeného, vzdělaného, v důležité pozici a zřejmě schopného diskutovat. Když čteme charakteristiku ve Sk 17, pak byl jedním z těch, kdo rád naslouchal novým věcem (v. 21), možná byl vyznavačem některého z řeckých bohů (v. 22), možná se hlásil k jedné z hlavních filozofických tradic pozdní řecké filozofie – tedy k epikureismu nebo stoicismu. První směr vidí člověka jako pouhý shluk atomů, který se po smrti rozpadne. Protože je tento život jediné, co máme, je třeba si jej náležitě užít především tím, že eliminujeme jakoukoli bolest ale i znepokojení. Stoicismus vidí svět jako obrovské soukolí, jehož jsme součástí. Nemůžeme změnit chod tohoto soukolí, nemůžeme mu porozumět, můžeme ho ale přijmout a podřídit se mu. Ani jeden z těchto směrů nevěřil v osobního boha. Je možné, že Dionýzios patřil k některému z těchto směrů. Pokud byl jako ostatní, rád naslouchal novým věcem. Patřil k vyšším vrstvám, věřil v řecké bohy nebo byl vyznavačem jedné ze zmíněných filozofií. Je velice pravděpodobné, že Dionýzios byl v mnohém určitým vzorkem nemalé části athénské populace. Tedy zatím víme, kde Pavel káže, co kolem sebe vidí a kdo poslouchá.

Postoj Dionýziových (možných) známých

Nyní se podívejme na postoj posluchačů. Je shrnut slovy, která nepovzbudí: „Co nám chce tento nedovzdělanec povídat“. Slovo nedovzdělanec doslova znamená „vyzobávač“. Mohlo znamenat ptáky, vyzobávající semínka, nebo lidi, kteří na trhu vybírali odpadky, v tomto významu to znamená někdo, kdo tu něco pochytí, tu něco jiného a pak se dělá chytrým. Vlastně mu říkají – nic pořádného neznáš a tak tady nic nevykládej. Jsi nula. Toto není příliš dobrý vstup do diskuse. Jak moc toto vnímal Dionýzios nevíme, ale možná to viděl podobně.

Jak se (určitě) cítil Pavel

Reakce Pavla je popsána vv. 16 – „velmi ho to znepokojovalo“. Slovo zde použité se dá přeložit i jako iritovalo, provokovalo, hněvalo, dráždilo. Stejné slovo je v NZ jen jednou a to když Pavel v 1 Kor 13 píše, že „láska se nedá vydráždit“. Mnohem častěji je toto slovo použito v řeckém překladu SZ o Bohu, který se hněvá, když vidí modlářství. Tolik jen velmi stručně k místu, kde kázal Pavel, kde se nacházel Dionýzios z Aeropagu ale i tomu, co Pavel prožil uvnitř své duše.

Co Dionýzia a některé ostatní oslovilo?

Okolí rozhodně Pavlovi netleská, postoj části jeho posluchačů je dost zamítavý a nabubřelý. Jak k nim a dalším hovořil Pavel? Když se zběžně podíváme na jeho proslov, pak je hodně „na hraně“. Pro některé je možná až heretický. Dokonce tak moc, že někteří tvrdí, že se do Skutků dostal neprávem a že nepochází od Pavla. Zde je několik Pavlových „chyb“. 1. Nekárá athéňany za jejich modloslužbu, spíše vyzdvihuje, že jsou horliví v uctívání bohů. Když člověk šel směrem na Aeropag pak se to tam bohy jen hemžilo. Pavel by je měl za to napomenout, nikoli je skoro chválit! 2. Nemluví o Ježíši. 3. Ani jednou necituje Bibli, navíc místo Bible cituje jejich básníky. To je podobné, jako kdybych při evangelizačním kázání na téma Boží láska citoval Máj místo Bible. 4. Zevšeobecňuje spásu, když říká, že jsme jeho děti – jinde přece čteme, že až ti kdo uvěří, dostanou moc stát se jeho dětmi. 5. Ani jednou Pavel nemluví o hříchu. 6. Zdá se, že jde Pavel hodně na ruku stoickým filozofům, když cituje, že v něm jsme a žijeme a pohybujeme se. I oni hovořili o věčném logu, rozumu, řádu, věčném zákonu, v kterém žijeme a v kterém se pohybujeme. 7. Pro mnohé židy ale asi i křesťany by bylo těžko přijatelné zvěstovat Krista v samotném centru modloslužby. Někteří křesťané by možná toto místo prohlásili za místo zasvěcené ďáblu, kam by správný křesťan neměl vkročit, jiní by prostě případné zájemce pozvali do modlitebny. Pavel ale káže přímo uprostřed model, mimo budovu.  8. Problematické je i tvrzení, že jednoho dne bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, který k tomu byl určen. Není zde ani slovo o tom, že Ježíš, který bude soudit svět je Bůh, nejen muž a tedy člověk.

Když to shrneme, Pavel jde okolí hodně na ruku, jeho argumentace není zcela přesná. Někteří křesťané prý toto Pavlovo kázání dávají jako odstrašující příklad jak se evangelizovat nemá a dovětek, že „uvěřili jen někteří“, vnímají jako důsledek jeho nedobrých metod. Jenže osobně by se mi líbilo, i kdyby – slovy Písma „uvěřili jen někteří“. Jedním z těch, kdo uvěřil, byl již zmiňovaný Dionýzios. Pavlova slova, ale asi i způsob komunikace, se Dionýzia dotkli. Jinak by zareagoval jako jeho okolí a odešel s tím. Dionýzios ale překoná bod zlomu a tím je zvěst o vzkříšení z mrtvých. Pro řeky, kteří v těle viděli hrob, stahující duši směrem dolů, byla představa nových těl skandální. V tomto bodě již Pavel svoje posluchače nešetří…

Co si z celého příběhu vzít?

Jak si PB použil Pavla? V čem byla jeho řeč inspirací? V čem přesvědčila Dionýzia? Musíme k tomu, abychom druhé přesvědčili o víře znát literaturu, poezii, filozofii a toto pak využít k rozhovorům?

Asi každý z nás kolem sebe máme nějakého Dionýzia, možná jsme někdy byli v kůži Dionýzia a pak nám Bůh poslal do cesta nějakého Pavla. Jak to ale aplikovat na současnou dobu? Máme se postavit na náměstí, jít do universitní přednáškové síně a kázat? Pokud ano, potom tento příběh je pro většinu z nás nereálný. Vezměme si z něj principy, které lze přenést do naší každodennosti.

Pavel jde za lidmi. V tomto případě to byl aeropag, v naší realitě to může být třída, přátelé, sousedé, kolegové. Nečeká, až lidé přijdou za ním, ale jde za nimi. Nebojí se pohanského prostředí.

Dále Pavel mluví o neznámém bohu a pokračuje „koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji“. Tím vlastně říká, že každý nějak uctívá. Dnes toto jakoby neplatí, ale jen jakoby. Ve skutečnosti platí, že každý člověk má nějakého boha, něco, v čem hledá pomoc, oporu a záchranu. A toto máme společné s těmi, kdo nejsou křesťané.

Když začne s druhými mluvit, začíná tam, kde jsou oni. Hovoří v termínech, kterým rozumí, je ve světě, kde se oni cítí doma. Ukazuje jim, že toho s nimi má mnoho společného. Jinak řečeno, na základě společného tématu se dostávají dál. Nejedná se o populismus, nadbíhání, ale o snahu najít společný základ. Oním základem je mj. i to, že všichni nějakého boha máme. Pavel cituje slova básníka Aratuse, který pocházel z Pavlovy rodné Silície. Aratus ve své básni píše: „Každá ulice, každé tržiště je plné Dia, dokonce každé moře a každý přístav je plný Dia…v něm jsme a v něm se pohybujeme“. Aratus jistě nemyslel ve své básni na Hospodina, ale na Dia. Proč ho tedy Pavel cituje? Jakoby říkal, že to, co si vy představujete pod Diem, ale i pod jinými bohy, je ve skutečnosti Hospodin. To co očekáváte od svých bohů, vám dá jen Hospodin.

Nebojí se, že se shodí a ztrapní. Lidé, kteří mu naslouchali, možná byli vzdělanější, určitě se lépe orientovali ve své filozofii, ale Pavla toto neodrazuje. Jistě – nevíme všechno, nemáme vždy správné odpovědi, ale toto by nás nemělo paralizovat.

Pavel na neřekne všechno, někdy neřekne i dost zásadní věci. Nepoví o Kristu, o hříchu, mluví o odpuštění nevědomosti, nikoli odpuštění hříchů. Zcela vynechá osobní svědectví. Ani my neřekneme všechno, na rozdíl od Pavla můžeme mít i leccos pomotané, ale mluvit máme. I z toho, co Pavel řekne, nakonec Dionýzios uvěří. Zřejmě toto byl první impulz, který měl pokračování.

Pavel jasně hovoří o tom, že Boha – Hospodina lze poznat. Pouze jinak, než ho poznávali Řekové, kteří bohy viděli v sochách. Je zde jasná naděje, že Boha lze poznat, že se neskrývá. Tedy jakkoli je to Bůh, přesahující naše porozumění, kterého nemůžeme pojmout, není takovým tajemstvím, abychom o něm nepoznali nic.

Nakonec je zde zvěst o vzkříšení. Toto bylo na mnohé příliš, a proto odešli. Jenže evangelium je bláznovstvím pro tento svět. To neznamená, že ho máme předávat jako blázni, ale že v sobě nese věci, které lidé neradi slyší. Vidíme, že poté, co někteří odmítnou, Pavel od nich odešel. Co předal, předal a Bohu budiž poručeno.

Přál bych nám všem, abychom měli Pavlovu moudrost jak zvěstovat, a zároveň aby nám PB poslal do cesty mnoho Dionýziů.