Vesmírný tanec

Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit. Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte. David nevstoupil na nebe, ale sám říká: 'Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.' Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem." Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratří?" 38 Petr jim odpověděl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh." Sk 2, 32 - 39

Text, který jsme četli, pojednává o křtu. Lidé jsou zasaženi Bohem a místo toho, aby reagovali tak, jak reagujeme někdy my a to slovy to bylo zajímavé a tím vše končí, ptají se co mají dělat. Pokud se člověka dotkne skutečně Bůh, potom toto je jediná správná otázka. Tedy otázka co mám dělat. Petr jim říká čiňte pokání a nechte se pokřtít. O co se vlastně ve křtu jedná? Co křest znamená? Proč se mají nechat pokřtít? Proč se dnes několik lidí chce dát pokřtít? Pojďme se na křest a některé okolnosti s ním spojené podívat.

V češtině je toto slovo odvozeno od slova Kristus, čímž se liší od angličtiny, francouzštiny, italštiny či španělštiny, které mají řecký základ a to slovo baptisma. Slovo baptisma souvisí se slovem ponořit a snad se původně používalo v souvislosti s praním či obarvováním oděvů. Pokud jste oděv chtěli vyprat či obarvit, museli jste ho, stejně jako křtěnce, ponořit do vody. Ven se potom oděv vynořil čistý či obarvený.

Jan Hus ve výkladu Desatera napsal: „Každý křesťan, že vzal na křtu jméno Kristovo a přisáhl, aby jeho následoval. Nenásleduje-li ho, tedy nadarmo jméno křesťanské od Krista vzal“.  Hus hovoří o tom, že křesťan vzal ve křtu nové jméno. V naší zemi se v souvislosti se s třetím jménem, jedná spíše o módní výstřelek, původní význam třetího jména, na které naráží Hus, ale původně znamenal, že křtěnci chtěli vyjádřit, že křtem dostávají jakoby novou identitu. V Americe je trend sdělovat skrze samolepky na zadním skle to, kdo jsem. Konkrétně tak, že na zadní straně auta vidíte samolepky různých klubů, dále koho dotyčný volil, dále kolik má rodina příslušníků a co je jejich koníčkem, jakou dotyčný dokončil školu, zda sloužil v armádě atd. Prostě mnohokrát vidíte samolepku, která vyjadřovala, kdo jsem. Tuto informaci ale sdělujeme mnohými dalšími způsoby a je příjemné, když můžeme sdělit, že jsme někdo. Naše společnost nám dává nepřeberné množství možností, jak sobě nebo druhým, toto dokázat. Může se jednat o to, do jaké společnosti patřím, co jsem dokázal atd. Křest znamená, že patřím Kristu, který nevymazává mojí identitu, ale dává jí nový rozměr. S. C. Lewis napsal: „Kristus říká, dejte mi všechno. Nechci jen tenhle úsek vašeho času, tuhle částku vašich peněz a tenhle výsek vaší práce aby vašemu přirozenému já zbylo všechno ostatní. Chci vás, nechci vaše věci. Dejte mi celou svoji výbavu a místo toho vám dám nové já“. Jde o to, že vždy pro něco žijeme s tím, že pokud to, pro co žijeme, se podaří, dává nám to pocit štěstí a hodnoty. Zároveň pokud se to zhroutí, zhroutí se i náš život. Pokud žijete pro kariéru, úspěch, děti atd. potom s úspěchem té či oné oblasti vše stojí a padá. Rocky v jednom filmu říká, že „boxuje, aby si dokázal, že není flákač a že hraje fér“. Ve filmu Chariot of Fire hlavní hrdina říká, že důvodem jeho startu na 100 m na olympiádě je „ospravedlnit svoji vlastní existenci“. Problém je ale v tom, že lidská duše je příliš velká, než aby ji cokoli z popsaného dokázalo naplnit. Nejde o to, že v tom či onom musíme selhat a pak začít hledat Krista. Nemůžeme pouze ničím naplnit touhy svojí duše. Augustin toto dobře vyjádřil ve slovech, „stvořil jsi nás pro sebe a nepokojná je naše duše, dokud nespočine v tobě“. Křtem se nezříkáme života, ale vyjadřujeme, že jsme se rozhodli, že cokoli, co děláme, chceme dělat s Kristem a že každou oblast života mu chceme vydat. Myslím, že toto je nejlepší investice života.

Před 14 dny jsem byl na jedné přednášce, kde v úvodu dotyčný sdělil tuto informaci: Když mi bylo 31 let, stal jsem se nejmladším generálním ředitelem na světě v historii J&J. Jeho přednáška byla skvělá, fascinovala mě především jeho skromnost. Jeho povídání se točilo kolem otázky jak úspěšně žít. Když skončil, byl čas pro pár otázek. Sebral jsem odvahu a pověděl o tom, že jsem jemu i dalším sdělil svoje pozorování ohledně přípravy na odchod u Bezdíčků. Zeptal jsem se ho, co by mi radil v kontextu úspěšných životních strategií. Cílem nebylo nachytat ho, nebo něco někomu dokazovat. Skutečně mě to zajímalo. Hovořil jsem o tom, že jako klíčové jsem u pí. Bezdíčkové vnímal odpověď na otázku, zda je smířena s Bohem a lidmi. Zajímavá byla odpověď – na toto nedokážu odpovědět. Jednak jsem hodnotil upřímnost a pravdivost, jednak mi došla následující věc. Křtem nezískávám spásu, nicméně křtem vyjadřujeme to, že jsme se smířili s Bohem. Že Bůh není naším nepřítelem ani někým neznámým, ale stal se nám Otcem. Křesťanství je jediné náboženství, které učí, že Bůh je trojjediný. Jedním z důsledků je, že je mezi trojicí vztah. Tím se vytváří dynamický, pulzující vztah. Raní křesťané tomuto říkali řecky perichoreze a z tohoto výrazu zaznívá i naše choreografie. Doslova toto slovo znamená pulzovat, či tančit. Tedy křesťanský Bůh je Bohem, který tančí. To zní strašně, křesťané přece netančí! Jenže Bůh ano a tento Bůh nás zve tanci, k tanci, který vyjadřuje radost, štěstí a smíření. Tanec, který znamená tanec lásky. Důvodem proč Bůh stvořil člověka je rozšířit dokonalost komunikace, kterou jako trojjediný Bůh má v sobě. Chtěl ji rozšířit i na další, konkrétně na svoje stvoření, na vás. Kdosi napsal – byli jsme stvořeni, abychom z Boha učinili střed a vášeň svého života aby touhou a vášní našeho života bylo mu sloužit, potěšit jej a podobat se mu. Křtem vlastně vyjadřujeme, že jsme se připojili k onomu kosmickému tanci.

Je tu ještě poslední rozměr – jsme křtěni do Kristova těla, což je výraz pro církev. Křtem nevyjadřuji jen to, co se stalo mezi mnou a Bohem, ale i to, že chci být součástí jeho lidu, tedy viditelné církve. Někdy mi lidé vyčítají, co všechno v církvi zažili, proč do ní nemohou chodit nebo proč si jí raději drží od těla. Po skoro 20 letech v celocírkevních aktivitách jsem se mimo vraždy setkal asi se vším. V duchu si říkám, kdybyste věděli… přesto jí mám rád. Zároveň jsem se ale setkal i nesmírnými výšinami obětavosti a lásky. P: Yencey napsal: „Když se v neděli dopoledne rozhlížím po lidech, kteří zaplňují lavice, říkám si, jaké riziko Bůh podstoupil. Ať už má jakýkoli důvod, Bůh se ve světě nezjevuje skrze ohnivý sloup, ani svého syna, ale skrze nestejnorodou skupinu, které tvoří moje církevní společenství, které se každou neděli shromažďuje v Božím jménu.“ Křtem se stáváme součástí této skupiny a křtem vyjadřujeme, že chceme s touto skupinou nést dobré o zlé. Že nechceme k církvi přistupovat jako k supermarketu, kde si vybírám, co chci, ale jako k rodině, se kterou nesu dobré a zlé, jejíž radosti jsou mými radostmi, ale zároveň jejíž starosti a bolesti jsou i mými starostmi a zápasy.

Přál bych vám a nám všem, aby naše identita byla hluboce zakořeněna v Kristu, abyste se nechali přizvat k onomu tanci s Bohem a aby tato část Kristovy církve byla vaši rodinou. Zároveň povzbudit ty z nás, kteří kdysi pokřtěni byly, ale svoji identitu hledají jinde, pro které Bůh už není oním milujícím tanečníkem a kteří si z církve spíš udělali onen pomyslný supermarket, aby našli odvahu a sílu vrátit se…